Moral work of precarious caregivers: The case of the Czech Republic during the COVID-19 pandemic
Článek ukazuje, jak lidé, kteří zároveň pečují o děti nebo závislé příbuzné a přitom pracují v nejistých (prekérních) formách zaměstnání, prožívali období pandemie v Česku. Autorky vycházejí z kvalitativních rozhovorů s rodiči a neformálními pečujícími v nízkopříjmových domácnostech. Argumentují, že nejistá práce a péče se navzájem posilují. Aby pečující zvládli zavřené školy a služby, často volí krátkodobé úvazky, dohody, nepravidelné směny nebo „práci na zavolání“. To jim sice dává potřebnou flexibilitu, ale zároveň je to vystavuje větší finanční nejistotě a slabší ochraně ze strany systému. Během pandemie se tento „začarovaný kruh“ ještě zviditelnil. Článek také popisuje, co autorky nazývají „morální prací“: jak lidé ve svých vyprávěních obhajují, že jsou „dobří rodiče/pečující“ a „zodpovědní“, i když objektivně nemají stabilní práci a často se potýkají s dluhy, stresem nebo vyčerpáním. Ukazuje se napětí mezi dvěma společenskými očekáváními, která jdou často proti sobě: být „ideální pracovník“ a zároveň „dokonalý pečující“. Právě snaha splnit obojí může pečující držet dál v nejisté práci a prohlubovat jejich zranitelnost.
Responsible mothers? Feeding children in difficult times
Článek publikovaný v časopise Journal of Family Research zkoumá rodičovské normy a praktiky ve vyprávění nízkopříjmových samoživitelek v Česku během pandemie Covid-19. Zaměřuje se na problematiku zajišťování jídla pro děti jako jednu z nejdůležitějších mateřských činností, která je vázána sociálními normami a naplněna smyslem. Jaké normy správné rodičovské výchovy chudé samoživitelky odrážejí ve svých rodičovských praktikách, konkrétně v „krmení“ dětí? Jak se vyrovnávají s neoliberálním požadavkem na individuální odpovědnost a soběstačnost na jedné straně, a na straně druhé s normami dobrého mateřství, které stanoví, že děti musí být vždy na prvním místě? Článek vychází z longitudinální kvalitativní studie 32 samoživitelek s dětmi mladšími 13 let, která byla provedena během pandemie Covid-19 v Česku. Autorka během let 2020-2022 prováděla s matkami opakované hloubkové rozhovory a zjišťovala, jak se jim žije a jak zvládají potíže spojené s uzavírkami škol a protipandemickými opatřeními. Jedno z témat, které se v rozhovorech opakovaně objevovalo, byl právě nedostatek jídla.
What happened to my time during the COVID-19 lockdown? Parents’ subversive temporal regime strategies and their potential beyond the pandemic
V časopise European Journal of Women’s Studies byl publikován článek připravený v zahraniční spolupráci, zaměřující se na to, jak pandemie změnila "čas" pro rodiče malých dětí. Pandemie zásadně proměnila vnímání času – práce, péče o děti a domácnost se často slévaly v jeden celek. Studie zkoumá, jak si rodiče během lockdownu přizpůsobovali své denní režimy a jaké strategie využívali, aby zvládli každodenní život. Autorky studie se však nezaměřily jen na výzvy, ale také na možnosti, jak tyto nově vytvořené strategie mohou pomoci i v postpandemickém světě.
The European care border regime: Theorising extraction, exploitation, and East–West inequalities in cross-border care work in central Europe
Článek pracuje s rozhovory s českými ženami, které v letech 2021–2022 pečovaly v zahraničí buď v pobytových zařízeních (domovy, institucionální péče), nebo jako tzv. „live-in“ pečovatelky v domácnostech (24hodinová péče v rodině). Právě srovnání těchto dvou forem je klíčové: v institucích mívají ženy formálnější pracovní smlouvy, pevnější pravidla a někdy i pocit profesionálního uznání. Naproti tomu „live-in“ péče je často založena na nejasných nebo nestandardních kontraktech, velmi nízkém přepočteném hodinovém výdělku a na situaci, kdy práce splývá s neustálou dostupností – člověk „žije život někoho jiného“. Autorka ukazuje, jak pandemie covidu zviditelnila závislost bohatších zemí na přeshraničních pečujících: uzavření hranic ukázalo, že bez této práce by se systém péče rychle dostal do krize. Autorka proto argumentuje, že problém není jen v „jednotlivých špatných zaměstnavatelích“, ale v nastavení celého systému, který umožňuje kombinovat otevřené hranice s nerovnými podmínkami a tím dlouhodobě udržuje nízkou hodnotu pečovatelské práce.
Zdravotní sestry a jejich prožívání dvojí péče v době pandemie Covidu-19
Článek popisuje, jak pandemie zasáhla české zdravotní sestry, které zároveň pracovaly v nemocnici a doma se staraly o malé děti. Ukazuje, že se na ně v jednu chvíli nahrnuly dva velké nároky najednou: více práce v péči o pacienty a zároveň více péče doma, protože se zavíraly školy a školky. Autorka vychází z hloubkových rozhovorů se sestrami s dětmi do 12 let, vedených na podzim 2021 a začátkem 2022. Text vysvětluje, jak sestry tuto situaci zvládaly v praxi. Často volily „individuální řešení“: skládaly směny s hlídáním v rodině, opíraly se o pomoc partnerů a prarodičů, hodně organizovaly a „nějak to daly“, i když to znamenalo únavu, stres a omezení vlastního času. Zároveň je zajímavé, že mnoho z nich odmítalo obraz „hrdinek pandemie“ – svou práci braly spíš jako profesionalitu a povinnost, případně jako ekonomickou nutnost, ne jako něco výjimečného, za co by si zasloužily zvláštní obdiv. Článek také ukazuje, že i když se během pandemie někde dočasně více zapojili muži do péče, hlavní odpovědnost za domácnost a děti zůstávala stejně většinou na ženách. Sestry se snažily „obstát“ zároveň jako dobré profesionálky i jako dobré matky, což často vedlo k tomu, že své potíže neformulovaly jako veřejný problém, ale jako něco, co se má zvládnout doma. Autorka proto uzavírá, že pandemie spíše prohloubila nerovnosti v oblasti péče, než aby je dlouhodobě změnila.
Gender a změny v dělbě práce v domácnostech s dětmi v době pandemie covidu-19 (pdf)
V odborném časopise Sociologický časopis/Czech Sociological Review byl publikován článek Gender a změny v dělbě práce v domácnostech s dětmi v době pandemie covidu-19, jehož autorkami jsou Hana Hašková, Radka Dudová, Lenka Formánková, Libora Oates-Indruchová, Markéta Švarcová a Marta Vohlídalová. V článku analyzujeme, jakým způsobem docházelo v rodičovských párech v době prvního lockdownu na jaře 2020 buďto k oslabování, nebo naopak k posilování genderově stereotypní dělbě práce. Páry, které již před pandemií směřovaly k rovnému rozdělení péče o děti a práce v domácnosti, v době uzavření škol hledaly způsoby, jak se o zvýšenou zátěž podělit: hlavním nástrojem byla "práce na směny", tj. rozdělení a střídání času, kdy jeden pracoval a druhý pečoval. V párech, ve kterých před pandemií panovalo spíše tradiční rozdělení rolí, padla většina péče a domácí práce navíc na bedra žen. Zatímco muži v těchto párech si neuvědomovali, co všechno tato zvýšená zátěž obnáší, ženy se ocitaly na pokraji sil.
Zvýšené nároky péče o děti v době pandemie covidu-19: péče jako břemeno, nebo příležitost? (pdf)
V rámci projektu byl v Sociologickém časopise /Czech Sociology Review publikován článek Zvýšené nároky péče o děti v době pandemie covidu19: péče jako břemeno, nebo příležitost?, jehož autorkami jsou Radka Dudová a Alena Křížková. Článek se na základě analýzy kvalitativních rozhovorů s rodiči školních a mladších dětí zamýšlí nad tím, jak rodiče prožívali toto obtížné období, proč minimálně v době první vlny vnímali péči o děti (i) pozitivně, a jak se toto vnímání proměnilo s tím, jak pandemie pokračovala a stávala se dlouhodobou a časově neohraničenou. V článku ukazujeme, že z dlouhodobého hlediska nebyla péče v pandemii dostatečně uznána a oceněna. Rodiče - zvláště ti chudší, s horší pozicí na pracovním trhu a bez dostatečných "záložních" zdrojů, zaplatili za pandemii vysokou cenu v podobě ztráty příjmu, závislosti na členech rodiny či na státu, či zhoršeného psychického zdraví. Článek také přináší zjištění týkající se toho, jak vnímání času ovlivňuje prožívání negativních zkušeností: dokud byla pandemie jasně ohraničeným a omezeným "zvláštním časem", bylo možné ji prožívat pozitivně. To ale přestalo být možné, jakmile se stala "novým normálem".
Péče jako individuální odpovědnost a prohloubení ekonomického znevýhodnění sólo matek v pandemii covid-19 (pdf)
Na základě projektového výzkumu byl publikován odborný článek Péče jako individuální odpovědnost a prohloubení ekonomického znevýhodnění sólo matek v pandemii covid-19, jehož autorkou je Radka Dudová. Text popisuje způsoby, kterými pandemie a okolnosti s ní spojené přispěly k dalšímu znevýhodnění a marginalizaci sólo matek na pracovním trhu, a ukázuje, jak různé pozice či zdroje ovlivnily ekonomický dopad krizové situace na ženy. Zaměřuje se na tři procesy, které vedly ke zhoršení jejich postavení na pracovním trhu a zároveň zvýšení jejich ekonomické zranitelnosti v období od jara do konce roku 2020. Jedná se o 1) snižování jejich pracovních aspirací; 2) prekarizaci práce; a 3) uvíznutí v dlouhodobé nezaměstnanosti. Text ukazuje, jak sólo matky na sebe přebíraly (či na ně byla kladena) zodpovědnost za zvládnutí rizika spojená s pandemií, což přispělo ke zvýšení zranitelnosti této skupiny. Lze tak předpokládat, že negativní dopady pandemie, doprovázené individualizací a responsibilizací jednotlivců, v tomto případě sólo matek, budou dlouhodobého charakteru – v podobě mzdové mezery, dalšího zhoršení pracovního postavení sólo matek, a negativních dopadů na jejich fyzické a psychické zdraví.
